Příběh o svících

Hořely čtyři svíce na vánočním věnci tak tiše, že  bylo slyšet, jak svíčky spolu hovoří.

První svíčka vzdychla a řekla: "Jmenuji se MÍR, moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují." její světélko bylo čím dál tím menší, až docela zhaslo...

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: "Jmenuji se VÍRA, jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila." Průvan zavál místností a druhá svíce zhasla...

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka a řekla: " Jmenuji se LÁSKA. Už nemám sílu, abych hořela, lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi." S posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo...

Vtom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíšky a řeklo. " Vy musíte přeci

svítit a né být zhaslé ! Skoro začalo až plakat...

Vtom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčka a pravila. " Neboj se! Dokud svítím já, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se NADĚJE ! "

Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítílo ostatní svíčky.